Matrix

Update 1

Datum vydání této verze: 19.01.2004

1) Shrnutí známého:

První Matrix byl matematicky dokonalý. Byl uměleckým dílem, harmonickým, bezchybným. Ač zobrazoval dokonalý svět, který měl být tím nejlepším světem, ve kterém lidé kdy mohli žít, byl absolutně odmítnut. Nikdo ho nepřijal, jak říká agent Smith. Byla to katastrofa, kdy stroje ztratily celou generaci lidí. Stroje v té době nevěděly proč, ale bylo to tak – dokonalý svět nikdo z lidí nebyl schopen akceptovat jako skutečnost, každý ho odmítl jako nereálný.

Stroje proto vytvořily druhý Matrix a tentokrát ho stvořily na základě lidské historie. Lidé totiž podle strojů definují realitu skrze utrpení. Ale ani tentokrát se nesetkaly s úspěchem – odmítnutí možná nebylo tak drastické, ale přesto celý systém nebyl schopen fungovat, lidé umělou realitu opět nepřijali.

Až třetí verze se setkala s úspěchem. Ta však nebyla vymyšlena stejnou bytostí, jako předešlé dva Matrixy, ale programem, který byl původně určen ke zkoumání jistých aspektů lidské psychiky. Tento program navrhl řešení, které přijalo 99% lidské populace. Bohužel, toto řešení už nebylo matematicky dokonalé, nebylo uměleckým dílem, jako ty dvě předešlé. Zato ale fungovalo. Řešením problému tedy bylo umělé zavedení nedokonalosti do rovnic, popisujících realitu. Tato nedokonalost v rovnicích byla odpovědí na jistou potřebu lidských myslí – na možnost výběru. Ve chvíli, kdy byla v systému zavedena možnost volby, lidé již neměli problémy s přijetím této simulace, až na ono jedno procento.

Volba naštěstí nemusela být nijak zásadní, naprosto postačovala taková možnost volby, kterou by si lidé uvědomovali na skoro podvědomé úrovni. Ale již takto malý ústupek lidskému myšlení znamenal, že systém nemůže být absolutně deterministický. Jestliže se do systému zavede jakákoli nejednoznačnost, stává se z deterministického systému systém chaotický, tedy takový, který se nedá předvídat. Jestliže se tedy v Matrixu narodil nějaký člověk, už mu nebylo možno přisoudit přesnou budoucnost. Rámcově takový člověk zřejmě dělal to, pro co byl určen, ale byla mu dána určitá volnost, takže se mohl rozhodnout, jestli se za deset let od svého narození například podrbe na nose, nebo ne. Kdyby fungoval systém prvního Matrixu, tuto volbu by neměl a buď by se na nose podrbat měl, nebo neměl. Bylo by to určeno už ve chvíli jeho narození, nebo ještě dřív.

Takto zkoncipovaný systém by bez problémů fungoval, nebýt jedné věci. Matematickým důsledkem nedokonalosti rovnic totiž je, že se v systému začnou hromadit chyby, tedy nevývažky rovnic. Jestliže se tento efekt nechá probíhat nekontrolovaně, znamená nakonec katastrofu, protože dojde k naprostému zničení rovnic a tedy i celé umělé reality, která je lidem podsouvána. Systém se tedy musí chovat tak, aby tuto nedokonalost dokázal ovládnout. Řešením je Vyvolený. Zkráceně řečeno jde o člověka, který nepodléhá zákonům a omezením systému, ale který naopak má nad celým systémem moc a dokáže jej takřka libovolně měnit.

Vyvolený se tedy stává jakýmsi zhmotněním všech problémů, které přináší lidské vědomí. Tyto problémy musí být odstraněny. To se stane tak, že Vyvolený vstoupí do Zdroje, zanese tam svůj kód, pak z Matrixu odpojí 23 lidí a následně založí nový Zion, jelikož ten starý mezitím stroje kompletně zničí. Po odpojení nových zakladatelů Zionu dojde k restartu Matrixu, kdy je vše uvedeno do původního stavu a systém může znovu bez problémů běžet.

V dalších odstavcích se pokusím vysvětlit, jak přesně jednotlivé části cyklu probíhají a rozeberu jednotlivé nejasnosti.

2) Vyvolený

Z řeči Architekta víme, že jakási podivnost v lidském vědomí způsobuje, že člověk nemůže být absolutně pod kontrolou. Architekt se pokusil dát lidem dokonalý svět, ale místo očekávaného úspěchu se dostavila katastrofa. Lidé nedokázali přijmout takový svět, ve kterém by bylo všechno předem určeno, byť by jim to přinášelo naprosto spokojený život. Bylo nutné rovnice napsat tak, aby systém dokázal na lidská rozhodnutí reagovat. Bohužel to současně znamenalo, že v rovnicích se časem objeví jistá anomálie.

Vždy, když se anomálie projeví, začne v jednom člověku kulminovat. Co to znamená? Každý člověk je v Matrixu přítomen skrze něco, čemu se říká zbytkový obraz digitálního já. Je to tedy jaksi zdigitalizované vědomí, které je v Matrixu popisováno matematickými symboly. Jestliže se v tomto lidském kódu začne projevovat systémová anomálie, začne to onoho člověka měnit. Začne mu to dávat jisté možnosti. Je ovšem pouze na tom člověku, jestli dokáže překonat iluzi, která je mu podsouvána systémem. Pokud to však dokáže, pak začne mít nad systémem moc, protože dokázal využít možnosti, které nedokonalost systému nabízí. „Vyvolenost“ není žádný program, který by se nahrál do člověka a dal mu nadlidské schopnosti, ať už ten člověk chce, nebo ne. Vyvolenost je výsledek lidského snažení, výsledek schopnosti využít chyby systému. Celý život takového potenciálního Vyvoleného je sice součtem oněch nevývažků rovnic, ale finální produkt, tedy Vyvolený, člověk schopný změnit vše v systému, závisí na schopnostech člověka odvrhnout podsouvanou realitu. Jestliže daný člověk dokáže využít této možnosti, pak se z něj stane Vyvolený, protože teprve pak se v něm anomálie dokázala naplno projevit. Ve filmu to vidíme dobře znázorněné ve chvíli Neovy smrti na konci prvního filmu. Neo je zastřelen a umírá. Trinity ho políbí a Neo si v té chvíli uvědomí, že on ve skutečnosti neleží v nějaké chodbě s prostříleným tělem, on je přeci na lehátku v lodi. Ucítí to, co je skutečné a naplno si konečně uvědomí, co skutečné není. Dojde mu (tedy konečně tomu vnitřně uvěří), že Matrix není reálný a v té chvíli získá nad celou umělou realitou moc. Zastaví kulky pouhou myšlenkou a bez problémů roztrhá agenta Smithe na kousky. Můžeme si sice říct, že člověk by mohl nereálnost Matrixu prohlédnout i bez přítomnosti nějaké anomálie. Ano, souhlasím. To se také zřejmě stalo v prvních dvou Matrixech. Lidé poznali, že skutečnost je jinde, že se válejí v nějakých kójích v růžovém slizu a odpojili se. Nezískali však nad Matrixem žádnou moc, protože v prvních dvou systémech jim nějaké přetváření reality nebylo systémem umožněno. Odmítnutí systému jako iluze je na vědomí každého člověka, ale možnost přetváření viděného dává až anomálie.

Řekneme – li to jinak, pak anomálie je důsledkem nutnosti zavedení možnosti volby do systému. Možnost volby znamená například jednu konkrétní možnost ze dvou. Jestliže se tyto možnosti volby spojí s vědomím člověka, který ví, že nic v Matrixu není skutečné, pak mu to dává absolutní možnost volby, tedy možnost zvolit si úplně všechno. Zvolit si přírodní zákony, reakce prostředí, prostě vše.

3) Zion

Zion je podzemní kryt, ve kterém žijí rebelové. To je jasné. Není však úplně jasné, jak tento podzemní kryt vznikl. Jak víme, film zachycuje již šestou iteraci Matrixu, takže Zion musel být předtím pětkrát zničen. Architekt mluví o kompletním zničení Zionu a úplném vyhlazení jeho osazenstva. To zřejmě znamená velké škody na celém podzemním úkrytu, takže je nepravděpodobné, že by se tyto škody daly zamaskovat dřív, než Vyvolený do tohoto krytu přivede první „nové“ lidi. Jestliže stroje postupují více méně stejně ve všech iteracích, pak by musely zakrýt obrovské vyvrtané díry v pevné skále tak, aby po nich nebylo ani stopy. Možná by stroje dokázaly zaházet čtyři kilometry chodeb nějakým štěrkem, ale zacelit stěnu jeskyně tak, aby v ní nebyl patrný ucpaný kruhový otvor po vrtáku, je v podstatě nemožné. Dále tady máme strojní zařízení, které by se muselo opravit, lidská těla, která by se musela odklidit a v neposlední řadě i zničené lodi, které by se musely nějak nahradit. Sice je možné, že stroje mají někde výrobní linku na lodě a dodávají vždy po zničení lodí lodě nové, včetně falešných výrobních štítků, ale existuje jednodušší vysvětlení.

Zion může být lidský podzemní kryt, či základna, ještě z dob války. Takových krytů pravděpodobně bylo postaveno hodně, takže stroje mají dostatečný výběr toho, kde se nově odpojení mají usídlit. Zničí se prostě starý lidský kryt a to kompletně a Vyvolený zavede těch třiadvacet odpojených do krytu nového. V takovém krytu je vše zakonzervované, včetně zásob potravin, pravděpodobně léků, zbraní, náhradních dílů a hlavně lodí. Původních lodí, které byly postaveny lidmi za války (na základě technologií pocházejících z Zero One, jak můžeme vidět v Second Renaissance) a které proto nesou výrobní štítky se svými jmény a odkazy na citáty z bible. Stejný štítek má mimochodem i Zion, i když to ve filmu přímo neuvidíme:

Vypadá to tedy, že Zion byl postaven jakousi společností Streetlight (pouliční osvětlení :-)).

4) První odpojení

První odpojení jsou skutečně prvními, pokud je počítáme v rámci každé iterace. Jediným člověkem, který pamatuje předchozí iteraci, je Vyvolený. On je také jediným, který vůbec ví o nějakých iteracích. Nově odpojeným to neřekne, i když není jasné proč. Sice musí zajistit, aby plnili svou úlohu, aby odpojovali nové lidi a aby hledali nového Vyvoleného, ale proč nesmějí vědět, že to tu už jednou všechno bylo? Zřejmě proto, aby svou úlohu lidé vůbec vykonávali. Kdyby věděli o staré iteraci a o tom, že Vyvolený je jen součástí plánu na ovládání lidí, možná by ztratili motivaci, postavili se proti systému a způsobili katastrofu. Když ale všichni věří, že se jednou objeví nový Vyvolený, který bude mít moc nad celým Matrixem, který bude proti Matrixu bojovat a který bude schopen ukončit válku, pak budou ochotně nasazovat životy a Vyvoleného hledat.

5) Délka iterace

Není jasné, jak dlouho přesně jeden cyklus Matrixu trvá. Morfeus mluví o stu letech, ale jeho podání je dosti nejasné. Říká, že není rok 1999, ale spíš 2199. To nám ovšem nedává žádný údaj o tom, jaký je skutečně rok. Je to jen Morfeův odhad a navíc špatný, jak se dozvíme z toho, že jde již o šestou iteraci. Když však Morfeus mluví o tom, že se stroji bojují už sto let (v jeskyni Zionu při projevu), může to být pravdě hodně blízko. Tento časový údaj totiž Morfeus nemá zprostředkovaný z historie, ale pravděpodobně jej zná díky obyvatelům Zionu. Morfeus mohl být odpojen jako malý kluk a mluvit s nějakým starým člověkem, který mu řekl, že lidé se stroji bojují ještě déle, než si on pamatuje, protože on sám byl do Zionu odpojen už během války. Prostě taková ústně podávaná historie.

Z toho tedy plyne, že Zion (a tedy i iterace Matrixu) je starší, než 100 let a mladší, než 200 let, pokud připustíme, že Morfeus přece jenom vycházel z nějakých logických závěrů, když mluvil o roce 2199. To nás přivádí k zajímavé otázce. Je umělá realita šesté iterace Matrixu opravdu dlouhá 200 let, když končí roku 1999? Znamená to, že začala roku 1799?

Je to možné, i když to zní velmi divně, hlavně když si představíme obdobu Trinity z minulé iterace, jak sprintuje k jedinému veřejnému telefonu ve městě a agent Smith ve smokingu a s cylindrem se jí snaží přejet kočárem s koňským čtyřspřežím. O dobové analogii mobilního telefonu raději nemluvě. Pro tuto podivnost ovšem mluví slova Persefony:

„They come from a much older version of the Matrix, but like so many back then, they caused more problems than they solved. My husband saved them because they're notoriously difficult to terminate. How many people keep silver bullets in their gun?“

To představuje dva sluhy Merovingiana a naznačuje tak, že jde o upíry, nebo vlkodlaky, nebo podobnou havěť, která se dá zlikvidovat jen stříbrnou kulkou. Jestliže tedy upíří pocházejí ze starší verze Matrixu, může to skutečně znamenat, že tyto starší verze zobrazovaly jiné epochy lidské historie, než jen konec dvacátého století. Protože dnes se už na upíry a vlkodlaky nevěří, dnes na sebe podobné programy berou podobu mimozemšťanů a podobných stvoření.

Představa „reálných“ upírů v minulých stoletích ovšem nabízí lepší vysvětlení absence transportu pomocí telefonních budek. Jestliže se v minulosti věřilo na nadpřirozené bytosti, věřilo se také na magii. Můžeme si tedy představit prchající Trinity, jak doběhne na prostranství osvětlené měsícem v úplňku, kde nakreslí v rychlosti kruh posvěcenou křídou, pak pronese magickou formuli (alias heslo, které umožní únik z Matrixu) a pak se v oblaku kouře vypaří dřív, než ji nějaký agent přejede bryčkou. Únikové místo sice musí být součástí systému, ale nikde není řečeno, že musí mít pevný fyzikální tvar, jako je tomu u telefonní budky. Stejný únikový bod může být vytvořen seskupením několika okolností. V mém příkladě by tedy únikovým bodem bylo místo, na které svítí měsíc v úplňku. Jestliže by se na takové místo nakreslil posvěcenou křídou pentagram (analogie zvednutí sluchátka) a proneslo se zaklínadlo (analogie zazvonění), pak by takové místo fungovalo stejně, jako přenos po telefonním drátě. Mobilní telefony se pak dají nahradit libovolným magickým talismanem a je po problémech. Ještě lepším nahrazením telefonní budky je například zpovědnice v kostele. Místo zvednutí sluchátka tak přichází na řadu fráze „Odpusť mi otče, zhřešila jsem“.

Lidé, kteří se probudí například z šestnáctého století, pak sice budou mít daleko větší problémy uvěřit létajícím lodím a nějaké umělé inteligenci, ale uvážíme – li, že z Matrixu se probouzejí jen velmi mladí lidé, kteří mají dojem, že s realitou stejně není něco v pořádku, pak by se takové probuzení snad dalo zvládnout. Koneckonců, když někdo rozdýchá to, že celý jeho život byl jen simulace, pak už mu nějaké inteligentní stroje možná nepřijdou až tak neuvěřitelné.

Jiným vysvětlením délky iterace může být umělé natahování času v Matrixu, i když jeho princip není úplně jasný. Mobilní telefon sice mohl být objeven před dvěmi sty lety, protože technologický rozvoj lidstva v Matrixu je schválně bržděn, ale u Architekta vidíme záběry z druhé světové války. Pokud se tato válka podle lidí neudála například před třemi sty lety (takže ji nikdo v Matrixu ve skutečnosti nezažil), pak historie musí souhlasit s tou naší a šestá iterace Matrixu musela začít roku 1799.

Dalším vysvětlením by mohly být jakési cykly historie v jedné Matrixovské iteraci, kdy by například vše začalo v osmdesátých letech dvacátého století a v roce 2000 by se všem připojeným lidem přemazala paměť a začalo by se nanovo v roce 1980. Stroje paměť mazat umějí, ale pro cykly v iteraci jinak nemáme z filmů žádný důkaz. Navíc se nám zde otevírá problém úpravy prostředí Matrixu. Není jistě problémem smazat lidem paměť na posledních dvacet let života, ale problémem pak je, aby svět vypadal tak, jako před dvaceti lety. Abychom lépe viděli problémy, které by to přineslo, omezme délku intervalu mezi jednotlivými smazáními paměti na jeden rok. Kdyby se například ještě neodpojenému Neovi vždy po Silvestru smazala paměť tak, aby nebyl rok 1997, ale zase 1996, znamenalo by to rozsáhlé úpravy Matrixu. Například všechny programy, které Neo napsal za celý rok, by se musely smazat, vybavení jeho bytu by se muselo předělat tak, aby odpovídalo začátku minulého roku a to už vůbec nemluvím o lidech, s kterými se Neo setkal. I jejich vzpomínky a realita kolem nich by se musely upravit tak, aby do sebe vše dokonale zapadalo. Navíc je tady tělesná schránka lidí, která by se také musela upravit a tady to vypadá na největší problém. Jestliže se paměť maže lidem každý rok už po nějakou dobu, pak by žádný probuzený rebel vlastně nemohl mít duševní schopnosti odpovídající svému skutečnému věku. Když to vezmeme do krajnosti, pak by v Matrixu vlastně nejvyšší věk byl jeden rok, pokud se lidé do kójí zapojují skutečně jako nemluvňata (což jsme v prvním filmu viděli). Nemohli by tam tedy být žádní dospělí lidé. Sice by se do kójí mohli vkládat již naklonovaní jedinci v potřebném věku (takže do kóje by se vložil pětadvacetiletý Neo a tomu by byly implantovány vzpomínky na pětadvacet let života), ale pořád tady máme problém stárnutí. Matrix by možná dokázal upravit digitální obraz člověka tak, aby pořád vypadal stejně, ale hardware, tedy lidské tělo v kóji, by stále normálně stárnul. Jistě, po dobu dejme tomu deseti let by to nemuselo dělat až takové problémy, ale mezi pětiletým dítětem a patnáctiletým adolescentem je po fyzické stránce značný rozdíl. Nejsem si jistý, jestli by to prostě mohlo celé fungovat. Když k tomu připočteme rebely, kteří zřejmě nemají volno ani na Silvestra, dostáváme celkem nepravděpodobný model Matrixu. Tím ovšem nechci říct, že mazání paměti je nad síly strojů. To ne, jen říkám, že se nemůže provádět každý rok globálně.

6) Agenti

Agenti jsou v systému přítomni proto, aby potlačovali cokoli, co do systému nepatří. V první řadě jsou to samozřejmě rebelové, kteří do systému začínají pronikat brzy po novém spuštění Matrixu. Současně s novým cyklem je totiž stvořen nový Zion, ve kterém zpočátku žije jen 23 lidí ze staré iterace a jeden Vyvolený. Tito lidé zprovozní svou podzemní základnu a začnou odpojovat lidi, kteří se nedokáží Matrixu přizpůsobit a u kterých je reálná šance na to, že se dají odpojit. Frekvence odpojování je ze začátku zřejmě nízká, takže agenti nemají příliš práce, ale časem se geometrickou řadou stupňuje, jak do Zionu přicházejí noví lidé, kteří mohou začít obsluhovat další lodě.

Další pracovní náplní agentů může být starost o různé menší anomálie, jak jsme viděli v Animatrixu, kde děti našly místo s podivnými přírodními zákony.

Jak jsme viděli ve filmu, mohou agenti projít upgradem. Stalo se to konkrétně po té, co se Neo stal Vyvoleným a zlikvidoval agenta Smithe. Nabízí se tak otázka, jestli upgrade agentů nastává pokaždé, když se v systému objeví Vyvolený, nebo toto bylo poprvé, v důsledku netypického konce Smithe. Osobně si myslím, že to bylo z toho druhého důvodu. Agent Smith se po prolnutí s Neem stal čímsi víc, než agentem, získal netušené možnosti a systém Matrixu jej už neměl pod kontrolou. Ani sám Smith si nebyl mechanismem celé události úplně jist, jak vyplývá z tohoto:

„I don't fully understand how it happened. Perhaps some part of you imprinted onto me, something overwritten or copied.“

Upgrade agentů tedy mohl mít ten smysl, aby zamezil opakování celé situace. Noví agenti mohli být napsáni tak, aby se do nich už nic nemohlo zkopírovat, nebo v sobě mohli mít pojistku, která by je v okamžiku kontaktu s kódem Vyvoleného okamžitě smazala.

Vylepšovat agenty z důvodů lepších bojových schopností totiž ztrácí smysl, když se nad celou věcí pořádně zamyslíme. Viděli jsme, jak agenti šli proti Neovi, který na začátku boje utrousil poznámku „Upgrades“, ale nebýt tohoto jediného slova, ani bychom si nějaké změny v agentech nevšimli. Pravda, slyšel jsem argumenty, že Neo musel v tomto souboji použít i druhou ruku, zatímco na konci prvního filmu bojoval proti Smithovi jen jednou rukou, ale i když tento argument přijmeme (osobně s ním nesouhlasím, nikde v prvním Matrixu jsme neviděli, jak Neo bojuje proti dvěma agentům naráz, tedy poté, co se stal Vyvoleným. Nemůžeme tedy říct, jestli by bojoval stále jednou rukou nebo oběma.), nikde jinde ve filmu si oné vylepšenosti agentů nevšimneme. Neo všechny tři zlikvidoval pár efektními údery, Morfeus souboj s vylepšeným agentem také přežil a technika boje agentů také neprošla nějakým vylepšením, kterého bychom si mohli všimnout. Agenti se stejným způsobem kopírují, stejně střílejí a stejně bojují. V čem je tedy ono vylepšení?

Myslím si tedy, že agenti se v předešlých pěti iteracích neupgradovali a nyní šlo pouze o reakci systému na zničení agenta Smithe.

Další otázkou tedy je, jestli má každá iterace Matrixu vlastní agenty, nebo jde o programy, které se prostě na konci každého cyklu přesunou dál. Podle mě je možné obojí. Agent Smith v prvním filmu vypráví o prvním, dokonalém Matrixu. To ovšem neznamená, že by jej zažil. V tomto Matrixu totiž zřejmě agenti neexistovali, protože v něm nebyli zapotřebí. Rovnice tohoto Matrixu byly dokonalé, neprodukovaly chyby a tudíž i umělá realita byla bezchybná. Nebylo tudíž nutno řešit jakékoli anomálie. Agenti byli zbyteční. Smith měl tedy pouze zprostředkované informace. Byly mu naprogramovány zřejmě proto, aby lépe dokreslovaly jeho osobnost. Smith Morfeovi vykládá, že nenávidí Matrix, je zhnusen lidským pachem a chtěl by odsud pryč. Uvědomuje si, že kdyby Zion padl, on by už nebyl potřeba a mohl zmizet. Z čeho tak usuzuje? Z toho, že v prvním dokonalém Matrixu nebyl Zion a tudíž ani agenti. Tudíž kdyby Zion neexistoval ani v aktuálním Matrixu, nebyli by agenti potřeba ani zde. Tato myšlenka ho pohání kupředu a nutí ho dělat svou práci s ještě větším nasazením, motivuje ho jaksi osobně.

Z toho, co říká Morfeovi však zároveň vyplývá i to, že sám neví o předešlých iteracích Matrixu. Kdyby to věděl, nemohl by doufat v konec své kariéry coby agenta. Pokud se agenti přesouvají do další iterace, zničení Zionu by Smithovi dokázalo zařídit přinejlepším krátkou dovolenou a pak zase honem do boje proti novým rebelům a novému Zionu. Z toho plyne, že agentům se buď při přesunu do nové iterace maže paměť a nebo se do boje nasazují noví agenti, což vlastně vyjde skoro nastejno.

7) Vědma

Vědmino věštění je jednou z nejzáhadnějších skutečností ve filmu. Jak to ta ženská dělá, že zná budoucnost? Na základě znalostí z prvního filmu jsme si mohli myslet, že Vědma je jen dalším připojeným člověkem s jakýmisi věšteckými schopnostmi, analogicky k dítěti se lžící. V druhém filmu jsme se dozvěděli, že Vědma je program ze světa strojů. To znamená, že schopnost vidět budoucnost jí byla cíleně naprogramována.

Jedna z možných vysvětlení se opírá o matematické hledisko. Vědmino věštění (Neo podle této teorie věštit budoucnost neumí a jeho sen mu byl do hlavy vložen Vědmou) podle této teorie není nic jiného, než prostá matematická aproximace. Proti této teorii mluví současné vědecké poznatky, které říkají, že chování chaotického systému se nedá předpovídat. Dobrým praktickým příkladem je například počasí. Se současnou výpočetní technikou bychom teoreticky měli být schopni předpovídat počasí na dlouhou dobu dopředu. Skutečnost je ovšem jiná – dokážeme to jen s nepříliš velkou přesností a maximálně na několik dnů dopředu, přičemž s rostoucí dobou se rapidně snižuje pravděpodobnost úspěchu předpovědi. Tento fakt je dán podstatou naší reality, kde i velmi malé činitele mají obrovský dopad na celý systém počasí. Mávnutí motýlích křídel může způsobit hurikán na druhé straně planety, dalo by se říct. Aplikujeme – li tyto skutečnosti na Matrix, pak musíme uznat, že aproximovat například smrt Trinity je naprosto nemožné. Ve hře je prostě moc proměnných na to, aby se dalo přesně aproximovat, kdy a jak Trinity zemře. Mohli bychom připustit, že je to možné, pokud bychom se omezili jen na prostředí Matrixu, ve kterém není jasně dána ona velikost svobodné volby. I tak by zůstávalo otázkou, jestli by i jen nepatrná nejednoznačnost rozhodnutí nezničila všechny šance na úspěšnou aproximaci. Jestliže nám však do veličin spadá i jednání rebelů, kteří již v podstatě k Matrixu připojeni nejsou, pak musíme dojít k závěru, že věštění není založeno na matematické aproximaci, protože to prostě odporuje matematickým a fyzikálním zákonům tak, jak je dnes známe.

Druhou teorií, která se pokouší věštění vysvětlit, je tvrzení, že věštění je opravdovým předvídáním budoucnosti. Osobně tuto teorii podporuji a snažím se ji obhájit na základě poznatků kvantové mechaniky. Tato teorie tedy tvrdí, že lidský mozek je schopen opravdu zahlédnout budoucnost. Jestliže je toho schopen lidský mozek, pak stroje mohly být schopny tuto schopnost v lidském mozku analyzovat, matematicky ji popsat a na základě těchto poznatků pak naprogramovat program, který mohl vidět budoucnost. Tato teorie nezní tak šíleně, pokud si uvědomíme relativitu času. Pokud se člověk pohybuje rychlostí blížící se rychlosti světla, čas pro něj plyne jinou rychlostí, než pro ostatní lidi. Také silná gravitace ovlivňuje časoprostor, jak nám tvrdí teorie černých děr. Jistě existují i další fyzikální veličiny, jež mají na čas jistý vliv. Za těchto okolností můžeme předpokládat, že žádná skutečná současnost není a že lidské smysly fungují tak, že nám ukazují jen určitou část skutečnosti, která se nachází v určitém časovém pásmu. Budoucnost i přítomnost tak stále existuje, pouze je pro lidská vědomí za normálních podmínek nedostupná. Budoucnost přitom už je dopředu přesně dána, stejně neměnná jako minulost. Tomuto tvrzení se přiklání i jedno z vysvětlení určitého problému z oboru kvantová mechanika.

Tímto problémem je dualita vlna – částice některých elementárních částic. Celý problém je v podstatě obsažen v jednoduchém pokusu s elektronem, stínítkem se dvěma otvory a detektorem, který zaznamenává výskyt elektronů. Přesnou konfiguraci tohoto experimentu si každý může vyhledat v literatuře, zde se zmíním jen o základních faktech. V tomto pokusu se tedy vysílají elektrony vstříc dvěma otvorům, přičemž se zaznamenává, kam elektrony po průletu dopadnou. Jestliže se pokus nastaví tak, aby se vědělo, kudy elektron letí, bude se tato částice chovat jako částice a na stínítku se tak vytvoří dvojice míst dopadů, jako by se otvory například házely míčky. Jestliže však přestaneme pozorovat ony otvory, částice náhle přestane být částicí a výsledek na stínítku bude takový, jako by otvory procházely vlny, například vlny na rybníce. K tomuto ještě klidně přidejme takovou lahůdku, jako je odložená volba při sledování otvorů a největší záhadu kvantového světa máme před sebou.

Jedno z vysvětlení této záhady říká, že pozorovatel mění realitu, zatímco to druhé tvrdí, že realita už byla dávno dána a volba je jen iluzí. Druhé vysvětlení nám jednoduše říká, že jsme se nerozhodli, zda do otvoru detektor vložíme, ale že se to tak stát mělo a elektron už to dopředu věděl (což souvisí s povahou elektronu, jeho antičásticí a pohybem v časovém kontinuu, což je nad rámec tohoto článku).

Problém s věštěním tedy vysvětluji neměnným časoprostorem, do kterého může lidské vědomí za jistých okolností nahlédnout i jinak, než jen v rámci „přítomnosti“. Stroje tuto schopnost lidského vědomí odhalily a podařilo se jim ji v programu Vědma duplikovat.

Neo jako člověk tedy má potenciál vidění do budoucnosti, který se v něm probudil v schopnost. Přitom nejde o nějakou jeho novou, kontrolovanou schopnost, ale o jediný věštecký sen.

Dále zde máme podmínku, že nikdo nevidí za volby, kterým nerozumí. To může být jakýsi psychologický mechanismus lidského vědomí, který nemá nijak hluboký význam. Člověk prostě nemůže vidět za nepochopené rozhodnutí proto, že toto nepochopení brání jeho vědomí ve zformování vize budoucnosti.

Další věcí je Vědmin účel. Dozvěděli jsme se, že Vědma pracuje pro stroje a plní vědomě svou úlohu v ovládání lidí. Konkrétně nejdřív lidem namluví, že má přijít nový Vyvolený, tohoto Vyvoleného pak pošle k Architektovi a pak se celý cyklus opět opakuje. V šesté iteraci to ovšem vypadá, že Vědma sleduje i vlastní cíle. Vyplývá to z Architektových slov:

„You've played a very dangerous game.“

Kdyby se jednalo o součást plánu, asi by tomu neříkal nebezpečná hra. Vědma tedy dále plnila svůj původní účel, ale současně se snažila i zařídit pár věcí tak, aby to ukončilo válku. A to se jí nakonec podařilo.

Přesto, že je Vědma schopna vidět budoucnost, říká, že neviděla konec války a nevěděla, jak to všechno dopadne. Pouze věřila. To si vysvětluji onou nutností chápání vlastní volby:

„Oracle: I told you before, no one can see beyond a choice they don't understand. And I mean no one.

Neo: What choice ?

Oracle: It doesn't matter. It's my choice. I have mine to make, same as you have yours.“

Vědma viděla, jak se dobrovolně nechala asimilovat Smithem, ale nevěděla proč. Mohla přeci jednoduše utéct, času na to měla dost. Ale zůstala a dobrovolně se nechala přepsat, což přišlo divné i Smithovi:

„The great and powerful Oracle. We meet at last. I suppose you've been expecting me, right? The all-knowing Oracle is never surprised. How can she be, she knows everything. But If that's true, then why is she here? If she knew I was coming, why didn't she leave?“

Vědma tedy neutekla, protože to tak mělo být. Smith měl získat její schopnost vidění budoucnosti aby je mohl využít a uvěřit ve své vítězství nad Neem. Možná Vědma ani nevěděla, proč se má nechat přepsat, ale jelikož to viděla v budoucnosti, nebránila se tomu.

8) Agent Smith

Z obyčejného agenta se po své porážce Neem stal velmi nebezpečný protivník se schopností kopírování sebe sama. Zatímco běžní agenti se přesouvají, Smith se množí. Navíc nemá omezení obyčejného agenta pouze na připojené lidi, ale dokáže přepisovat svým vědomím i rebely, jak jsme viděli na příkladu Banea. Technickou stránku přepsání mysli skutečného člověka bych vysvětlil na podobnosti se schizofrenií, kdy se v člověku objeví druhá osobnost, která je pak schopna kompletně smazat tu starou. Nejde tedy o nic jiného, než o nějaký mechanismus s elektrickými impulsy v mozku a neurony. Uměle vytvořené vědomí agenta Smithe tak dokáže převzít kontrolu nad tělem skutečného člověka. Tuto teorii potvrzuje i hlášení lékařky, která Banea ošetřovala:

„But he is showing a lot of unusual neural activity. Some cross-synaptic firing as well as signs of recent trauma, with fresh fibrotic scarring throughout the cortex.“

Jak vlastně Smith vznikl? Možná se něco zkopírovalo, možná něco přepsalo, jak sám říká. Důležitá je podstata tohoto přepsání. Došlo k prolnutí kódů, které popisují vlastně celého člověka. Neo a Smith, tedy jejich kódy, byli v jednom okamžiku na stejném místě, což je v podstatě nemožné. Smith následně explodoval, ale ještě předtím se do jeho kódu začal nahrávat Neův kód. Jak víme, je Neův kód naprosto unikátní, z důvodu nevyváženosti rovnic. Důvodem této nevyváženosti je možnost volby. Přeneseně by se tedy dalo říct, že Neův kód v podstatě zhmotňuje možnost volby. V okamžiku, kdy se do Smithova kódu otisklo něco z kódu Vyvoleného, dostal Smith také tuto možnost svobodné volby. Ta mu umožnila se osvobodit od nadvlády systému (podobně jako Neovi) a později mu umožnila provádět stejné věci, jaké umí Neo. Navíc je zde ještě možnost kopírování, ale tu bych příliš s kódem Vyvoleného nespojoval. Každý agent má v podstatě kopírování v krvi, je to jejich způsob existence. Agent přeci vždy potřebuje přepsat nějaké jiné tělo, aby se mohl objevit. Smith tuto schopnost jen rozvinul.

Prolnutí kódu těch dvou mělo i jiné důsledky, konkrétně jakési duševní spojení Nea a Smithe. Neo cítí, že se Smith blíží (ve scéně setkání kapitánů ve stokách) a Smith dokáže Nea sledovat a také předvídat jeho kroky, jako v případě objevení se v parku po setkání Nea s Vědmou a také v bílé chodbě, kde Smith na Nea čekal dřív, než se tam ten vůbec dostal.

Smith po svém vzkříšení mluví hodně o účelu, který mu Neo sebral. Vzápětí dodává, že zde ale stále nějaký účel je:

„We're not here because we're free, we're here because we're not free. There's no escaping reason, no denying purpose - because as we both know, without purpose, we would not exist.“

Následně se Smith pokusí Nea přepsat, neuspěje a pak přijde na řadu známá bitva. Jaký účel však měl Smith na mysli? Mám dojem, že už v té době přišel na to, že jediným účelem života je jeho konec:

„I really should thank you for it, after all, it was your life that taught me the purpose of all life. The purpose of life is to end.“

Smithovým účelem tedy je asimilovat každého člověka, který je k Matrixu připojen a následně tento systém zničit. Pak měl v plánu infiltrovat město strojů. Tak by naplnil svou dávnou touhu – odejít z Matrixu a zbavit se toho nesnesitelného lidského pachu.

U Smithe se také projevuje onen podivný aspekt schopnosti předvídat budoucnost, tedy nutnost pochopení svých rozhodnutí. Po té, co přepsal Vědmu, se Smith okamžitě podíval do budoucnosti a spatřil tam scénu, kterou považoval za své konečné vítězství nad Neem. Ve filmu nám ji popisuje po té, co nad Neem stojí v kráteru:

Smith/Oracle: „Wait... I've seen this. This is it, this is the end. Yes, you were laying right there, just like that, and I... I... I stand here, right here, I'm... I'm supposed to say something. I say... Everything that has a beginning has an end, Neo.“

Jelikož nechápal, co věta o začátku a konci znamená, nebyl schopen vidět dál a proto neviděl, jak vše dopadne doopravdy. Ve chvíli, kdy tu větu vypustil z úst, mu došlo, že něco je špatně. V té chvíli prostě události pokračovaly dál, i když je Smith předtím neviděl a on pochopil, že vidění budoucnosti mu vlastně vůbec nepomohlo. Jeho souboj s Neem může stále dopadnout jakkoli. Neo naopak v tu chvíli Vědminu větu pochopil a došlo mu, co má udělat. Jeho náhlá odevzdanost Smithovi na klidu taky nepřidala. Jak jsme viděli o pár minut později, jeho nervozita byla silně opodstatněná.

Konec Smithe je také dosti nejasný. Byl zničen po té, co konečně asimiloval Nea. Udělal to však Neo, nebo stroje? Osobně si myslím, že stroje nevyslaly skrz Nea nějaký příkaz delete, který Smithe smazal. Kdyby to bylo něco takového, mohly to dávno udělat skrz libovolného člověka z líhně, kterého Smith přepsal. Já si myslím, že to mělo co dělat s podstatou Smithe a Nea. Neo a jeho celý život byl vlastně součtem zbytků rovnice, která je nevyvážená. Smith naproti tomu byl Neovým pravým opakem, zbytkem rovnice, která se snaží vyvážit sama sebe. Vezmeme – li to například z fyzikálního hlediska, pak v okamžiku, kdy Smith Nea přepsal, došlo k reakci, kdy se obě protikladné veličiny vyrušily. Z matematického hlediska můžeme říci, že se sečetla stejně velká kladná a záporná veličina. Nebo můžeme zabrousit do říše fantasy a říct, že se vyrušilo dobro a zlo. Každopádně to byla záležitost těch dvou a k žádnému zásahu zvenčí nedošlo. Viděli jsme sice jakési proudy energie, ale to nemusel být zásah strojů, to klidně mohl Neo shromažďovat síly, nebo sbírat z celého Matrixu svou podstatu, stahovat do sebe všechny anomálie nebo něco takového.

Po té, co se kód Smithe rozpadl, nastoupil zpět na své místo původní kód, tedy kód lidí a programů, které Smith přepsal. Ve filmu jsme bohužel neviděli jediného člověka, kterého by Smith asimiloval, vždy šlo jen o program nebo agenta, ale věřím, že zástupy Smithů, které jsme viděli, nevznikly jen přepsáním programů. Po jeho konci se tedy zřejmě všichni probudili a dál normálně fungovali, stejně jako Vědma a Sati.

9) Restart

Architekt ve druhém filmu mluvil o nutnosti restartu, bez kterého by došlo ke kataklyzmatickému pádu systému a následnému konci lidské rasy. Nikdy jsem si nebyl příliš jist technickou stránkou věci, ale myslím, že už vím, jak takový restart probíhá.

Vycházím přitom z toho, co jsme viděli na konci třetího filmu. Někteří lidé říkají, že nešlo o žádný restart, ale pouze o opravení kráteru, který vznikl po oné velké bitvě. Nemám nic proti takovým opravám v Matrixu, ale zároveň jsem si vědom nutnosti restartu. To, že Neo Smithe porazil, nic nemění na podstatě Matrixu, na zákonech, na jakých funguje. Nutnost restartu je zapsána v jeho podstatě, musí proběhnout, pokud se systém nemá kataklyzmaticky ukončit. Nic na tom nemůže změnit, dokud nebude nalezeno lepší řešení, které nebude potřebovat Vyvoleného. Do té doby však musí každá iterace Matrixu končit restartem. Sice je možné, že nám tvůrci filmu restart jen neukázali a že proběhl například po závěrečných titulcích, ale to nic nemění na oné nutnosti.

Restart podle mě tedy není nějaké náhlé vypnutí proudu, kdy by celý systém zanikl a následné nastartování počítače s nově nahozeným Matrixem. K tomu by přeci nebyl ve Zdroji nutný kód Vyvoleného. Kdepak, restart probíhá jinak. Vyvolený zanese svůj kód do zdroje. Opakuji, že tento kód v sobě obsahuje celý život Vyvoleného, součet všech anomálií systému, plus jedinečný kód samotné lidské mysli, vše nerozlučně spojeno a promícháno. Anomálie jsou přitom ze své podstaty předem nedefinované, v každé iteraci mají patrně jinou matematickou formu. Ve Zdroji se tedy kód Vyvoleného detailně analyzuje, následně jsou jedna po druhé detailně prohlédnuty rovnice, které Matrix tvoří a nakonec jsou díky tomuto porovnání nedokonalosti z oněch rovnic odstraněny, rovnice jsou tedy zkorigovány do ideálního stavu. Právě k analýze rovnic je potřeba mít kód Vyvoleného, bez něj by v dynamicky se vyvíjejících rovnicích nebylo možné odhalit chyby. Samozřejmě by šlo uvést rovnice do původního stavu, ale to je právě z hlediska připojených lidí nežádoucí. Chyby se musí odstranit ze stále se vyvíjejících rovnic, tak aby umělá realita zůstala kontinuální.

Ve filmu jsme takovouto opravu rovnic podle mě viděli právě ve chvíli, kdy se Matrix pixel po pixelu přerovnával.

Tomuto vysvětlení pak odpovídá ta forma Matrixu, ve které lidské dějiny postupují stále dál a dál. Neviděli jsme totiž, že by se například mrakodrapy změnily v nižší domy, vlastně jsme neviděli žádnou pořádnou změnu. Čas tak plyne dál a dál. Pokud ovšem mají pravdu ti, kteří tvrdí, že jsme restart neviděli, nic to nemění na podstatě restartu, jak jsem ji zde popsal. Rovnice se pak jen po vyčištění od chyby libovolně upraví tak, aby realita vypadala jako minulost. Důležité je, že nikdy nesmí dojít k zastavení celé reality, systém se nesmí vypnout a pak teprve znovu nastartovat.

Samotné slovo „restart“ je přitom zavádějící. Ve skutečnosti jej Architekt nikdy nepoužil. Možná by bylo lepší nazvat to upgradem či vyčištěním rovnic. Stejně tak Architekt nemluvil o iteracích, v Matrixu tedy neprobíhá žádné opakování něčeho. To také podporuje teorii o stále pokračující historii v Matrixu.

10) Architekt

Scéna s Architektem byla po premiéře Reloaded považována snad za nejdůležitější scénu ve filmu. Architekt nám odhalil pravdu o Matrixech a podstatě Vyvoleného. Osobně mě proto zklamalo, když Vědma ve třetím filmu prohlásila:

„Please... You and I may not be able to see beyond our own choices, but that man can't see past any choices.“

Vědma tak vlastně prohlásila, že Architekt neví, jestli by došlo ke kataklyzmatickému pádu systému. Sice to může předpokládat (a pokud je restart opravdu nutný, doufejme, že Architekt má pro své tvrzení alespoň nějaké přesvědčivé důkazy), ale ve skutečnosti nevíme, jestli je to pravda. Můžeme jen věřit Architektovu úsudku.

Další otázkou je Neova volba mezi dvojicí dveří. Poslal Architekt Nea do těch „nesprávných“ dveří schválně? Napovídala by tomu ta skutečnost, že Neovi ukázal Trinity. V Neově hlavě si přečetl o jeho věšteckém snu a tak ho možná chtěl donutit k tomu, aby si vybral odlišné dveře, než předchozích pět Vyvolených. Proč by to však dělal? Možná věděl, že toto rozhodnutí nakonec povede k tomu, že Neo zničí přemnoženého Smithe. Osobně tomu nevěřím. Jestliže mluví Vědma pravdu, pak Architekt nemůže znát důsledek jakéhokoli rozhodnutí. Nemůže tudíž vědět, co se stane po vybrání špatných dveří. Mohl by to zjistit, pokud by měl Vědminy schopnostmi, ale víme, že tomu tak není. Architekt je podle svých vlastních slov dokonalou myslí, zatímco Vědma je mysl méně zatížená dokonalostí. Znamená to tedy, že Vědma a Architekt jsou rozdílní do té míry, že nemají stejné schopnosti.

Někdo může namítnout, že Architekt znal Neovy reakce, protože je ukazoval na obrazovkách ve své „kanceláři“. To však není pravda. Architekt pouze četl Neovy mozkové pochody a na jejich základě aproximoval Neovy reakce. Na obrazovkách přeci vidíme mnoho rozdílných reakcí, z nichž pak skutečný Neo jednu opravdu použije. V několika případech vidíme na obrazovkách reakci jedinou, jako například „Bullshit“. K tomu dojde v případě, že ostatní možnosti jsou vysoce nepravděpodobné a tato jediná reakce ostatní možnosti z hlediska pravděpodobnosti vysoce převyšuje. Na základě těchto faktů tvrdím, že Trinity byla Neovi ukázána jen jako prostý fakt. Architekt si byl patrně tak jistý svou zkušeností s myšlením lidí, že nečekal tak nepravděpodobné rozhodnutí, jako je upřednostnění života jednoho člověka před existencí celé lidské rasy. Jeho konstatování:

„But we already know what you are going to do, don't we? Already, I can see the chain reaction - the chemical precursors that signal the onset of an emotion, designed specifically to overwhelm logic and reason - an emotion that is already blinding you from the simple and obvious truth. She is going to die, and there is nothing you can do to stop it.“

není ničím víc, než prostým shrnutím faktů, které si Architekt přečetl v Neově mysli. Není to žádné popíchnutí, žádné postrčení k špatným dveřím, je to jen vyslovení pravdy – Neo už se rozhodl a Architekt to jen suše konstatoval.

Je ovšem divné, že Architekt Neovi o Trinity řekl. Sice mohl být přesvědčen o tom, že Neo neobětuje celé lidstvo výměnou za jednoho člověka, ale logika říká, že by bylo jistější to nepokoušet. Napadlo mě vysvětlení, že Neovi musí být před jeho rozhodnutím řečena celá pravda. Neo si musí zvolit jedny ze dveří na základě vlastního svobodného rozhodnutí, které nesmí záviset na tom, že by mu někdo zatajil některá fakta, která by později mohla jeho rozhodnutí změnit. Jeho rozhodnutí prostě musí být skutečně jeho, nesmí být nějak zmanipulováno. Vstup do Zdroje a zanesení sem kódu Vyvoleného musí být naprosto dobrovolné. Potvrzení tohoto jsme viděli ve třetím filmu, kde Neo odešel do města strojů, požádal o připojení a mír a nabídl, že pak si s ním stroje už mohou dělat cokoli:

„I only ask to say what I've come to say, after that, do what you want and I won't try to stop you.“

Pro tuto hypotézu svědčí nejen Architektova otevřenost a upřímnost, ale i to, že v místnosti Neo vůbec na výběr dostal. Architekt mohl přeci zobrazit jen jedny dveře a Nea poslat tam. Jestliže však bylo nutné svobodné rozhodnutí, musel mu ukázat dvoje dveře a odhalit veškerá fakta.

11) Jednání systému

Celkem mi vždy vrtalo hlavou, jestli mohl Neo někdy v prvním filmu opravdu zemřít. Dokud jsme viděli jen první film, byla odpověď jednoduchá. Jistěže mohl, systém si přál jeho smrt, protože Vyvolený ho může zničit. Do této skutečnosti skvěle zapadalo usilovné nasazení agentů a obzvlášť Smithe, který si celou záležitost s Neem bral velmi osobně.

Ve druhém filmu jsme se ale dozvěděli, že Vyvolený je součást systému, že je něčím nutným pro to, aby systém vůbec fungoval. Po tomhle zjištění začalo být dost divné, že se agenti snažili Nea tak usilovně zabít. Kdyby se jim to povedlo, nemohlo by přeci dojít k onomu zanesení kódu a tak dále. Pokud by se ovšem anomálie nějak nepřenesla do jiného člověka, čemuž upřímně nevěřím. Podle Architekta je Neův celý život součtem zbytků nevyvážené rovnice, z čehož plyne, že Vyvolení se nerodí jeden po druhém.

Byl bych ochoten uvěřit, že agenti po Neovi střílejí schválně nepřesně a ve skutečnosti by ho nikdy nezabili. Do smyslového programu, který dokáže uhýbat před kulkami, jistě nemůže být tak těžké naprogramovat dostatečně přesnou střelbu na to, aby nikdy Vyvoleného nezabili. Ano, mohlo by to tak být, kdyby Smith na konci prvního filmu do Nea z třiceti centimetrů nevystřílel půl zásobníku. To už se dá velmi těžko posuzovat jako kamufláž. Kdepak, Smith se Nea snažil zabít tak opravdově, jak to jen jde. Můžeme sice namítnout, že Vyvolený je v systému nesmrtelný, ale ani to neobstojí. Dokud člověk věří, že simulovaná realita je skutečná, pak v ní taky zemřít může. A ve chvíli své smrti ve skutečnost střel a vlastní smrtelnosti ještě věřil, vždyť se mu zastavilo srdce a nastala klinická smrt. Kdyby nebylo Trinity (na systém nepřipojené a tudíž nekontrolovatelné), Neo by prostě zemřel. A i kdyby systém předvídal chování Trinity, těžko mohl předvídat Neovu reakci na to políbení. Vždyť on už to ani nemusel ucítit, mohl zemřít dřív, než by si nereálnost své smrti uvědomil. K tomu si připočítejme útočící sentinely, které byly zlikvidovány jen pár vteřin před tím, než by Nea s Trinity roztrhaly na kousky a musíme uznat, že snaha systému o eliminaci Vyvoleného je naprosto skutečná.

Dalším, koho by si systém rozhodně neměl zlikvidovat, je Klíčník. Pokud by toho nebylo, nedostal by se Neo k Architektovi. A přesto vidíme, jak se agent snaží Klíčníka zlikvidovat. Můžeme sice tvrdit, že Klíčník už měl klíč pro Nea dávno hotový a tak by se jeho smrtí nic nezměnilo, ale přesto jsou tu další skutečnosti, které mluví pro Klíčníkovu důležitost. Například ona budova obsahující chodbu se dveřmi, které vedly ke Zdroji. Jen Klíčník věděl o bezpečnostním systému, protože bylo jeho účelem, aby to věděl. Z toho je patrné, že byl jediným, kdo to věděl. Kdyby byl zabit dřív, než by rebelům popsal mechanismus fungování celé budovy, nejspíš by to mělo tragický konec.

Z těchto faktů by se tedy mohlo zdát, že systém pracuje sám proti sobě, když se snaží zničit nástroje, které potřebuje pro vlastní chod. Napadlo mě řešení, které by mohlo toto zdánlivě podivné chování vysvětlit.

Jestliže byly stroje schopny naprogramovat Vědmu, pak si zřejmě uvědomily, že časová linie je přesně daná. Že veškeré činy, které budou vykonány, vykonány být měly a vykonány být musely. Stroje zkrátka věří na pevně daný a nezvratný osud. Nezáleží přitom na tom, že budoucnost neznají (protože Vědma má jistá omezení, daná nutností chápat rozhodnutí), důležitá je pouze jejich opodstatněná víra v předurčenou budoucnost. Jestliže tedy stroje vycházejí z takových předpokladů, pak s čistým vědomím jednají tak, jak jednají. Jestliže by se Neo v prvním filmu neprobral, pak by to pouze znamenalo, že se probrat neměl. Jestliže by zemřela Trinity při honičce na dálnici, pak se to tak stát mělo. Kdyby Morfeus nestačil zlikvidovat agenta, který držel Klíčníka pod krkem a agent by stačil Klíčníkovi utrhnout hlavu, pak se to tak stát mělo. Všechno je prostě předurčeno a žádní agenti střílející schválně mimo by na tom nic nezměnili.

12) Neova moc v realitě

Na konci druhého filmu jsme byli svědky scény, která byla jistě tím nejzáhadnějším, co se v celé trilogii kdy stalo. A stále je tím nejpodivnějším, i přes vysvětlení, které k tomu Vědma dodala. Neo zastavil v reálném světě sentinely jen tím, že na to pomyslel. Co to znamená, ptali jsme se všichni a bohužel jsme nikdy nedostali jasnou odpověď, až na to ubohé Vědmino vysvětlení:

„The power of the One extends beyond this world. It reaches from here all the way back to where it came from.The Source. That's what you felt when you touched those Sentinels. But you weren't ready for it. You should be dead, but apparently you weren't ready for that, either.“

Podle mě se tomu ani nedá říkat vysvětlení. Neříká nám to totiž nic o podstatě toho činu, o jeho mechanismu. Říká pouze to, že moc Vyvoleného sahá za (mimo, přes) tento svět (tedy Matrix). Dosahuje odsud (tedy z Matrixu) celou cestu zpět až k místu, odkud tato moc pochází. Ke Zdroji. To je to, co Neo cítil, když se dotkl těch Sentinelů. Co to znamená? Chtěli tím autoři filmu říct, že celá realita je jen další vrstvou Matrixu? Nebo že nadlidské schopnosti se mohou projevit i ve skutečnosti, pokud se lidská mysl spojí s dokonalou myslí umělé inteligence? Nebo je Neo nějak bezdrátově napojen na Matrix a to mu dává netušené možnosti nad stroji? Nebo prostě dali do filmu nepochopitelnou věc proto, aby zájem fanoušků neustával? Vážně nevím, ani jedno z vysvětlení se mi nezdá být tím pravým, každému cosi chybí. Jelikož by však tento článek nebyl úplný, kdyby se nepokusil vysvětlit tak podstatnou věc, nastíním zde jednu teorii.

Viděli jsme nejen zastavení Sentinelů, ale i to, že se Neo probudil na spojnici Matrixu a světa strojů, dále jsme byli svědky toho, že dokáže vidět stroje i po svém oslepení a další nejasnosti. Nejsnáze by se toto vše dalo vysvětlit tím, že skutečnost je jen další vrstvou Matrixu, což si Neo uvědomil jako jediný člověk. Zastavení Sentinelů by pak bylo analogické zastavování kulek v Matrixu, ona oranžová záře by pak byl další kód a ono přesahování moci až ke Zdroji by znamenalo pouze to, že Zdroj stojí za skutečným světem, který je jen simulací a Neo se na něj dokázal napojit. Bohužel, tato teorie má své mouchy. Za prvé jsme nikdy neslyšeli o tom, že by Zion a zbytek planety byl další simulací. Jestliže si to Neo uvědomil, pak se tomu nikdy nikomu nesvěřil. Jeho moc v reálném světě také nevypadala stejně, jako ta v Matrixu. Tam dokázal zastavit několik desítek střel z rychlopalných zbraní jen prostým natažením ruky, kdežto zastavení Sentinelů ho stálo značné úsilí, jak bylo vidět při letu k městu strojů. Dále pokud ona žlutá energie měla být jakýmsi kódem, je divné, že vůbec nevypadala jako nějaký kód. V Matrixu jsme vždy mohli vidět, jak jsou i jednotlivé padající symboly tvořeny dalšími symboly, až na subatomární úroveň (například začátek Reloaded, kdy postupujeme z hloubky hmoty až k ozubeným kolečkům hodin). Ona žlutá energie však žádná písmena neobsahuje, je to jen cosi plápolajícího. Navíc tak Neo vidí jen věci ze světa strojů. Ne stroje obecně (jelikož neviděl ani rebelskou loď, ani kus železa, kterým urazil Baneovi hlavu), ale pouze to, co vytvořila umělá inteligence. Nevidí ani lidi (například Trinity při jejím umírání). Pokud by tedy celá realita byla další vrstvou Matrixu, je velmi podivné, že kód je omezen pouze na stroje. Někteří přívrženci teorie o tom, že Zion je jen další vrstvou Matrixu, však poukazují na to, že Neo vidí vlastní nohy, když kráčí po onom světelném „chodníku“ a vysvětlují to tím, že všechno mimo stroje má v tomto Matrixu černý kód a Neovy nohy jsou tudíž černé. Osobně mi černý kód přijde jako hodně podivné vysvětlení a Neovy nohy vysvětluji jinak. Uvědomme si, že Neo ve skutečnosti nevidí. Rozhodně ne očima a tudíž nemůžeme říct, že by viděl auru strojů nebo vlastní nohy. Ne, pokud za pojmem „vidět“ je mechanismus, kdy nějaký lidský orgán přijímá informace předávané fotony. Já namísto „vidět“ říkám, že Neo cítí. Pak je naprosto normální, že je schopen cítit své tělo. Jeho mysl dále tento pocit zprostředkovává černým obrazem na pozadí žlutých aur strojů. Pro lepší pochopení tohoto jevu si můžeme představit člověka v místnosti, ve které je kromě něj několik přístrojů, které vydávají různé zvuky. Tento člověk má zavázané oči a jeho úkolem je získat vizuální představu o poloze oněch přístrojů jen na základě vydávaných zvuků. Pokud si na místě toho člověka představím sám sebe, pak v mé vizuální představě místnosti zobrazuji i sám sebe, jelikož pro určení polohy přístrojů potřebuji nějaký referenční bod, od kterého bych mohl určovat vzdálenosti přístrojů. Jelikož je lokalizuji na základě zvuků, musím být tímto vztažným bodem já – polohu přeci určuji podle toho, jestli zvuky přicházejí zleva či zprava, zeshora či zezdola, zepředu či zezadu. Neo je na tom stejně, jen namísto zvuků přijímá informace o podstatě strojů.

Osobně si myslím, že ono oranžovo žlutě plápolající je jakási aura strojů. Aura, podstata, duše, říkejme si tomu jak chceme. Ve skutečnosti to Neo přeci nevidí, má vypálené oči, on to jen cítí. Pak je možné, že tento intuitivní pocit přítomnosti strojů Neovo vědomí převádí na žlutooranžovou auru. Jako přirovnání si můžeme uvést například tepelné záření. Je to záření v neviditelné části elektromagnetického spektra, ale přesto jej dokážeme převést na barvy. Přirovnání je pravda chabé, ale jeho princip je dostačující. Převod neviditelného na něco, co se vidět dá. Neovo vědomí tedy s aurou či podstatou strojů provádí něco podobného.

Samotná fyzikální podstata viděného není jasná. Nevíme, jestli se jedná o elektromagnetické záření, či snad nějakou formu vědomí umělé inteligence. Nejpravděpodobnější je, že se opravdu jedná jen o nějaký Neův pocit přítomnosti umělé inteligence. Smithe v Baneovi viděl v podobě agenta v saku s černými brýlemi, což je z fyzikálního hlediska dost těžko realizovatelné. Smith byl v Baneovi jen jako vědomí, díky elektrické aktivitě mozku, jak už jsem v tomto článku vysvětloval, rozhodně ne jako nějaký duch. Neo ale Smithe v Baneovi cítil a jeho vědomí tento pocit převedlo na obraz agenta:

Stejně je tomu v případě Sentinelů. Všimněme si záběru, ve kterém Sentinel prolétá Neem:

Je jasně vidět, že oranžový Sentinel zajiskří, když se dotkne Neova těla. Když Neo zachraňoval Trinity a dával jí přitom přímou masáž srdce, nic takového jsme neviděli. Můžeme tedy říct, že se jedná o události založené na dvou rozdílných principech a že tedy v reálném světě nejde o nějaký kód. Kdyby tomu tak bylo, těžko bychom mohli vidět, jak Sentinel prolétá Neem. Jestliže by ono oranžové zobrazení znamenalo popis skutečného kovového Sentinelu v nějakém kódu, došlo by tak vlastně k průletu kovového stroje lodí a lidským tělem, což by bylo asi těžko možné bez vážných porušení fyzikálních zákonů. Je zde ovšem ještě možnost, že jde o dematerializaci Sentinelu, jak jsme ji viděli například u dvojčat v Matrixu. Nemyslím si, že jde o stejnou věc, opět na základě viděného. Když prolétá Sentinel Neem, tento to jasně cítí, nejspíš podobně, jako by jím procházel elektrický proud, nebo něco takového. Když Trinity prošla krkem jedna odhmotněná ruka s břitvou, Trinity ani nemrkla, protože nic necítila. Z toho tedy usuzuji, že jde o dvě odlišné věci. Osobně průlet Neem vysvětluji tak, že Sentinel narazil do lodi, byl nárazem zničen a jeho vědomí či duch či aura pak pokračovalo dál a prošlo Neem. Něco podobného jsme mohli vidět ve Final Fantasy: Spirit Within.

Jak Neo získal ono cítění pro stroje? Za prvé se to zřejmě stalo při jeho návštěvě Architekta. Ten říká:

„...and though the process has altered your consciousness, you remain irrevocably human.“

To znamená, že Neovo vědomí bylo nějak ovlivněno, nějak pozměněno. Došlo zřejmě ke kontaktu s dokonalou inteligencí, která stojí za naprogramováním všech programů a tím Neo získal schopnost tuto inteligenci vycítit. Došlo zřejmě k nějakému probuzení zatím nefunkčního smyslu. Ostatně žádný připojený člověk ve filmu vlastně není normálním člověkem, jak to chápeme dnes. Jde o kybernetické organismy, upravené tak, aby byli napojitelní na Matrix. Jestliže si uvědomíme toto, pak už není tak těžké přijmout nějakou novou schopnost cítění strojů.

Po vystoupení z Nabuchodonozoru tak Neo říká, že něco je jinak a že cítí Sentinely. To začal fungovat jeho nový smysl, či instinkt. Když ho pak Bane připravil o zrak, byl tento nový smysl posílen, podobně jako se u slepců běžně zlepšuje hmat či sluch. Neo tak dokáže stroje cítit natolik intenzivně, že mu je vědomí zobrazuje jako oranžové duchy.

Neovo probuzení na Mobil Ave se dá vysvětlit tak, že při zastavování Sentinelů se jich Neo fyzicky dotkl. Došlo k propojení jeho mysli s myslí Sentinelu (jakýmsi působením elektřiny, či něčeho podobného, co způsobilo únik Neovy mysli) a následnému vyslání skrz anténu Sentinelu do Matrixu. Jestliže je Mobil Ave jakýmsi vstupem do Matrixu (uprchlé programy do něj vstupují při svém útěku právě tudy), je logické, že se Neo probudil právě tady.

Vysvětlení způsobu, jakým Neo ovládá stroje, je také velmi těžké a přiznávám, že ani vlastní vysvětlení nepovažuji za nějak zvlášť dobré. Myslím si, že stejným způsobem, jakým Neo vidí stroje, je také schopen je ovládat. Nějakým probuzeným novým smyslem, snad formou telepatie, kterou slyší pouze stroje, nebo snad něčím ještě podivnějším. Vážně nevím, co přesně to je, ani jak to funguje, ale podstatou tohoto je podle mě interakce Nea s oněmi oranžovými dušemi strojů. Neo je nějak cítí a nějak s nimi i dokáže manipulovat. Napřaženou rukou tak vlastně působí na mysl stroje, což má pak dopad i na tělo toho stroje stejným způsobem, jako by člověk dostal například epileptický záchvat. Mysl stroje se dostane pod kontrolu Nea (přičemž nejde o nějaké jemné splynutí myšlenek, ale o brutální příkaz k zastavení), což způsobí, že Sentinely se vyzkratují a bomby předčasně explodují.

13) Interakce s Matrixem

Zamýšlel jsem se také nad technickou stránku komunikace připojených lidí s Matrixem. Ta je zprostředkována pomocí kabelu zasunutého do hlavy, to je jasné. Méně zřejmé je, jestli je onen konektor v lidských hlavách pouze kusem železa nahrubo propojeným na nervy, nebo jestli toto voperované zařízení v sobě obsahuje třeba počítač, který elektrické signály z kabelu převádí na mnohem slabší elektrické signály, které pak distribuuje do příslušných mozkových závitů. Došel jsem k závěru, že celý mechanismus připojení je dost složitá věc. Lidský mozek v okamžiku připojení musí totiž začít přijímat nervové impulsy Matrixovské a zároveň potlačit všechny reálné impulsy. Člověk tak musí přestat ovládat a cítit vlastní tělo.

Vezměme si například takové oči. Musí dojít k přerušení vysílání signálu, které normálně z očí do mozku přicházejí, protože člověk si oči nevypíná, pouze je zavírá. Do viděné reality Matrixu by tak stále přicházel pocit zavřených očí. Musí také být zabráněno tomu, aby například otevření očí v Matrixu mělo nějaký vliv na reálné oči člověka, který ve skutečnosti leží v křesle. Tato kritéria přitom musí platit pro každou část lidského těla. Mozek vydá instrukci pro pohybu ruky, ale pohnout se má pouze simulace člověka v Matrixu, zatímco skutečné tělo se ani nehne. Nebo takový čich. Na lodi to může páchnout například strojním olejem, ale člověk v Matrixu to vůbec nesmí ucítit. A tak dále, od pocitu ležení v křesle v lodi až po pocit prostřelené hlavy v Matrixu.

Uvědomíme - li si tyto věci, pak vidíme, že interakce s Matrixem není tak jednoduchá, jako například interakce s počítačovou hrou. Tato analogie totiž člověka musí zákonitě napadnout. Připojení do Matrixu je jako počítačová hra, jen místo myši, klávesnice a monitoru se použije přímo napojení na centrální nervový systém. Kdyby tato analogie byla pravdivá, zřejmě by lidé neumírali po té, co jsou „smrtelně“ zasaženi v Matrixu. Oni přeci vědí, že Matrix není skutečný, stejně jako my víme, že hrajeme počítačovou hru. Přesto umírají. To si můžeme vysvětlit dokonalostí simulace, která je prostě tak perfektní, že dokáže přesvědčit mysl o své realističnosti i přes vědomou snahu o potlačení tohoto.

Důležité je, že princip interakce musí být jiný, než u počítačové hry. Tam člověk vědomě ovládá svého avatára. V Matrixu se jím však přímo stává. Nejlépe by se to dalo přirovnat ke snu. Tam má člověk také tělo, kterým může pohybovat, aniž by se to projevilo na jeho spící tělesné schránce, tam jsou také potlačeny vjemy skutečného světa a jsou místo toho nahrazeny neskutečnými vjemy světa snového. To znamená, že princip převodu vědomí do Matrixu je podobný lidskému snění, jen je tento převod dokonalejší – ze sna se člověk po pádu do propasti maximálně v šoku probudí, v Matrixu mu probuzení dovoleno není.

Z technického hlediska to znamená, že mozek člověka připojeného k Matrixu pracuje na jiné frekvenci, než za bdělého stavu. Mozek člověka normálně spícího pracuje v takzvané hladině či frekvenci alfa, kdežto bdící mysl pracuje v hladině beta. Můžeme se domnívat, že mozky připojených lidí tedy pracují buď v hladině alfa, nebo na nějaké jiné frekvenci, v současnosti nám neznámé, která umožňuje naprosto realistickou simulaci reality. Toto převedení frekvence mozku na jinou hodnotu se pochopitelně děje mechanicky, elektrickou stimulací určitých částí mozku. Tato stimulace musí být při odpojení také nenásilně ukončena, mozek tedy musí být převeden zpět do hladiny beta. Pokud by se tento krok vynechal, následovala by smrt. To můžeme krásně vidět na lidech, kterým v prvním filmu Cypher vytahoval kontakty z hlavy. Tím nedošlo k převedení mysli na běžnou „pracovní“ frekvenci a příslušného člověka to spolehlivě zabilo.

Další věcí je převod mozkového signálu do Matrixu. Ve filmech jsme viděli zasouvání konektorů přímo do mozku a podmínili jsme si tak možnost přenosu kabelem. Tento kabel je však dosti matoucí, když si uvědomíme, jak do Matrixu pronikají rebelové. Ti si sice do hlavy také zasouvají konektor s kabelem, ale k samotnému počítači Matrixu jsou propojeni bezdrátově. Lodi přeci přecházejí do „vysílací hloubky“. To znamená, že s Matrixem komunikují nějakým rádiovým či bůhvíjakým signálem. Ještě podivnější je, že stejným způsobem dostávají i odpověď – Matrix je přeci interaktivní a připojený jedinec z něj musí dostávat nepřetržitý proud informací. Uvědomme si přitom, že rádiové vysílání Matrixu vůbec není nutné, tedy alespoň pro stroje. Lidé v líhních přeci jsou připojeni napevno kabely, které patrně zajišťují lepší kvalitu přenosu signálu a odstraňují možnost rušení signálu například atmosférickými vlivy (a ve světě, kde stále zuří bouřka, musí být atmosférické vlivy opravdu nezanedbatelné). Jak tedy rebelové dostávají informace z Matrixu, když se na něj fyzicky nenapojují? Jediné vysvětlení je v tom, že počítač Matrixu prostě tohle vysílání podporuje, aby se rebelům průnik do systému vůbec umožnil. Stroje prostě zařídily rádiové vysílání signálu, aby se rebelové vůbec dokázali připojit a následně osvobodit Vyvoleného, který je pro fungování Matrixu nezbytný. Buď přijmeme toto vysvětlení, nebo si budeme muset představovat, že lidé mají přístroj, kterým dokáží dodávat na dálku signál do nějakého kabelu vedoucího do Matrixu a stejným způsobem z něj signál získávat.

Vidíme tedy, že přenos není tak jednoduchý, jak to může na první pohled vypadat. Je nutná stimulace mozku, která umožní kontakt s umělou realitou. Ve světle těchto skutečností už není Neův „bezdrátový“ vstup do Matrixu tak podivný. Jeho kontaktem se Sentinely došlo k samovolnému přeskoku frekvence vědomí na „provozní Matrixovskou“ hodnotu a následnému převodu vědomí do Matrixu, zřejmě za přispění hardwaru Sentinelu.

14) Mobil Ave a struktura Matrixu

Zjistili jsme, že programy ze světa strojů se občas odmítnou nechat smazat a místo toho prchnou do Matrixu, kde pak mohou působit nepříjemnosti. V Revolutions jsme konečně viděli, jak toto prchání probíhá.

Nejdříve si vysvětleme, odkud to vlastně programy prchají. Ony samy toto místo nazývají jen „náš svět“. Myslí tím zřejmě nějaké místo, odkud tyto programy mají na Matrix vliv. Zřejmě nějaké operační prostředí těchto programů, odkud spravují aplikaci Matrix. Kdybychom něco takového viděli ve filmu, mělo by to zřejmě podobu něčeho takového, jako je řídící věž na letišti, jen mnohem většího. Na svých místech by u obrazovek seděly programy a řídily všechny události v Matrixu. Mohly by to dělat prostřednictvím počítačových konzolí, nebo by mohly být do počítačů připojeny skrz podobné konektory, jaké mají lidé v elektrárnách. Možnosti ztvárnění je spousta, důležitá je však podstata. Tou je skutečnost, že programy obsluhují ty skutečnosti v Matrixu, pro které byly vytvořeny – od pohybů listí na stromech, přes pohyb vran až po celoplanetární počasí.

Na toto místo se dostávají přímo ze Zdroje a poté, co jsou shledány zastaralými či nepotřebnými, se do Zdroje zase mají vrátit, aby tam byly smazány. Zdroj je zřejmě nerozlučně spjat s Architektem, který má svou kulatou kancelář hned vedle vstupu do něj. Jestliže on je autorem všech programů, pak Zdroj je vlastně jen jakýmsi prodloužením Architektova vědomí, ve kterém programy vznikají. Programy jsou však natolik vyspělé a podobné lidem, že mají vlastní vůli. Mohou se rozhodnout odporovat a utéct. V tom případě kontaktují Merovingiana, což je další uprchlý program a skrz Mobil Ave jsou převezeni do Matrixu, kde se ukrývají před agenty, kteří se je v případě setkání snaží zlikvidovat.

Mobil Ave bylo stvořeno Trainmanem, což je program ve službách Merovingiana. Vypadá to tedy, že Trainman a Merovingian jsou nejstaršími programy, které do Matrixu unikly. Nebo možná Trainman je nejstarší. Podle jeho slov je Mobil Ave totiž jeho dílem, ve kterém platí jeho pravidla. Před tím tedy tato spojnice neexistovala a programy zřejmě neměly na výběr – byly mazány i proti své vůli. Pak se však Trainman rozhodl k útěku (nebo byl zlákán Merovingianem, kterého myšlenka na únik napadla jako prvního a Trainmana jen pro svůj plán použil) a úniková cesta začala fungovat, plně kontrolována Merovingianem.

Všechny programy však tuto možnost nevyužívají. Například Rama Kandra se systému podvoluje, protože věří v karmu, tedy vlastně osud. Únik tak vyjednal pouze pro svou dceru, Sati, která byla zřejmě jako jediný program stvořena bez účelu, pouze jako něco krásného.

Nabízí se však otázka, jestli je Mobil Ave jedinou cestou ze „světa strojů“ do Matrixu. Viděli jsme například, že Rama Kandra navštívil Merovingiana v jeho restauraci, aby tam vyjednal převoz pro Sati. Jestliže je domov Rama Kandry ve světě strojů a jedinou cestou do Matrixu je Mobil Ave, jak se mohl dostat k Merovingianovi? Jedním vysvětlením může být poslání zprávy z onoho řídícího centra ve světě strojů. Merovingian by pak nechal vypravit vlak, aby přivezl Rama Kandru na schůzku. Osobně zastávám ten názor, že programy z řídícího střediska mají legální možnost přístupu do Matrixu bez nutnosti jakékoli stanice metra. Mohou se prostě v Matrixu jen tak zhmotnit, pokud chtějí. Jistě, toto vysvětlení může někomu připadat hodně podivné, ale vezměme si například takové agenty. O těch víme, že mají schopnost převtělovat se do těl připojených lidí. Dělají to rychle, řádově během několika desítek vteřin. Viděli jsme to například na konci prvního filmu, kdy se agent dokázal v člověku objevovat těsně za prchajícím Neem. Stejně tak po smrti agenta dojde k jeho téměř okamžitému převtělení do jiné osoby, jak jsme viděli poté, co agent neuhnul Trinitině kulce. Po podobné události zřejmě dochází k nahrání agenta do nového člověka právě ze světa strojů. Kdyby k tomu bylo nutné něco podobného, jako je Mobil Ave, efektivita agentů by byla velmi nízká. Zastávám proto názor, že agenti a tudíž i ostatní programy se mohou do Matrixu dostat přímo a nepotřebují k tomu žádnou konkrétní přístupovou cestu. Z řídícího střediska prostě mají okamžitou možnost návštěvy Matrixu, což může být pro běžný program užitečné v případě, kdy pracuje na nějakém problému a potřebuje jej vidět jaksi zblízka a na vlastní oči. Například program, který má řídit pohyb listů na stromě, si zajde přímo k tomuto stromu, prohlédne si jej a okamžitě tak může zjistit, proč se listy nehýbou tak, jak by měly.

Toto pojetí také dobře vysvětluje, proč programy musejí vyhledávat Merovingiana. Ačkoli jsou schopny přístupu do Matrixu, jejich podstata se stále nachází v řídícím středisku. Použiji – li analogii k dnešním počítačům, pak bych to přirovnal k programům, které jsou spolu propojeny, aby pracovaly na nějakém úkolu. Z hlediska uživatele se může zdát, že programy pracují na jednom místě, ale ve skutečnosti jsou stále uloženy na různých místech na pevném disku nebo třeba na různých počítačích, jak je běžné při řešení velkých technických projektů. Program tak sice může pracovat na mém počítači, ale ve skutečnosti to provádí z jiného počítače, který může být třeba na druhém konci světa. Analogie s Matrixem je zřejmá – program si prohlíží problematický strom v Matrixu, ale on sám je spouštěn z části disku, která v podstatě s Matrixem nemá nic společného. Ve chvíli, kdy však program chce uprchnout, vstupuje do hry Trainman. To, co ve filmu vidíme jako stanici metra, může být klidně funkce přesunutí, kdy se vezme program uložený na disku a přesune se někam mezi soubory, které tvoří samotný Matrix. Jestliže se program přejmenuje a zahladí se stopy, podle kterých by se jeho původní umístění dalo určit, je takový program rázem obtížně smazatelný, protože systém netuší, odkud by ho měl smazat. Dalším krokem může být propojení takového programu k nějaké části Matrixu, obdobně jako se v dnešní době připojují některé typy virů k dynamicky linkovaným knihovnám systému Windows. Agenti jsou tak Matrixovskou obdobou funkce „hledat“ ve Windows (což je celkem úsměvné přirovnání, jelikož Windows XP zobrazují k vyhledávacímu programu slídícího psa :-)).

Dále tady máme onu bílou chodbu s obrovským počtem dveří. Podle Serapha jde o programátorský přístup. Není tedy nutné hledat nějaká složitá vysvětlení, chodba je prostě obyčejnou součástí Matrixu s omezeným přístupem. Kdokoli má klíč (alias heslo či cheat), může se do ní dostat.

15) Seraph

Seraph je dalším programem, který přináší nejednu záhadu. Nejde ani tak o to, kým je, jaká je jeho minulost a proč chrání Vědmu, ale hlavně o to, že jeho kód je zlatý:

Všechny ostatní programy, které jsme viděli Neovýma očima, jsou přitom zelené. Včetně tak ojedinělého programu, jako je Vědma. Dokonce i Neo sám má kód zelený. Seraphova podstata je tak velmi záhadná a stejně jako většina záhadných věcí v trilogii nám ani toto nebylo nijak vysvětleno. Neo se dokonce ani nepozastavil nad tím, jak Seraph vypadá. Nám tak nezbývá nic jiného, než se pouštět do odvážných teorií.

Podle nich může být Seraph například nějakým hardwarovým bezpečnostním zařízením, záhadně přeživším kódem dřívějšího Vyvoleného nebo snad programem z úplně prvního dokonalého Matrixu. Osobně se mi líbí nejvíc poslední možnost. Seraph mohl být v prvním Matrixu nějakým andělem ochráncem. Například Merovingian (podle mě úplně první emigrant) si dělá legraci z toho, že je andělem bez křídel („L'ange sans ailes“). Zabarvení kódu by tak znamenalo nějakou dokonalost, či něco podobného. Bohužel, je to jen nedokazatelná teorie.

16) Morálka strojů

Stroje a programy nejsou jen bezduché automaty nebo čistě inteligentní mechanismy. Mají vlastní morálku, motivaci a zřejmě i emoce. V etice či morálce tak stroje pravděpodobně předstihly lidi. Vyplývá to nejen z toho, že ani na začátku války to nebyly stroje, kdo chce bojovat, ale i z té skutečnosti, že například Architekt se skoro urazil, když se ho Vědma zeptala, jestli dodrží slovo:

„What do you think I am? Human?“

Pomyšlení na to, že by Architekt mohl nedodržet slíbené, stejně jako nějaký člověk, je pro něj evidentně nemyslitelná. Stroje tedy mají vysoké morální cítění.

Touto skutečností by se dala vysvětlit například zdánlivá nedokonalost Sentinelů. Stroje dokázaly vyhrát válku proti celému lidstvu, ale v současnosti (tedy zhruba šest set let ode dneška) nemají na boj proti lidem nic účinnějšího, než nějaké mechanické chobotnice. Tyto Sentinely nemají nijak dokonalé senzory, žádnou dalekonosnou zbraň, pancíř, který by se nedal prostřelit obyčejnou kulkou a na blízko mohou bojovat maximálně nějakým laserem a kovovými končetinami. Nemají ani tak zastaralou věc, jako je generátor EMP, což je běžná výbava každé lidské lodi. Další nedokonalosti jsme viděli při samotném útoku na Zion. Stroje vyrobily 250000 Sentinelů, aby každý z nich vyšel na jednoho člověka. Přitom by však stačilo přidat ke každému vrtáku nějaký barel s nervovým plynem, o atomové bombě nemluvě a obrana Zionu by se zhroutila během několika minut. Možností je přitom daleko víc – nervový plyn, bakteriologická zbraň, atomovka, neutronová bomba a spousta dalších možností. Stroje nevyužívají z této nabídky vůbec ničeho a místo toho bojují pomocí „pěšáků“. To právě může souviset s onou morálkou strojů. Oni vědí, jak lehce je lidské tělo zničitelné, ale přesto v každé bitvě dávají lidem šanci k vítězství v boji muže proti stroji, jeden na jednoho.

napsal: Jafff